Jaká byla situace v pražské akademické obci před a po 30. září 1938?

Praha a pražská akademická půda byla již od konce 19. století centrem česko-německých národnostních střetů. Stále napjatější vztahy mezi německými vysokými školami na jedné a jejich českými protějšky, pražskou vládou i veřejným míněním na druhé straně se vyhrotily ve dnech mnichovské krize v září a říjnu 1938.

Co byla mnichovská dohoda

29.–30. září: mnichovská dohoda (v české historiografii se též setkáváme s pojmy jako mnichovská zrada či mnichovský diktát) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Představitelé Německa, Itálie, Francie a Velké Británie (Adolf Hitler, Benito Mussolini, Édouard Daladier a Neville Chamberlain) deklarovali, že Československo musí do 10. října 1938 postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli sice v Mnichově přítomni, nebyli však k jednání přizváni a byl jim pouze oznámen výsledek dohody.

Situace na pražských univerzitách

Velká část německých učitelů odmítla v polovině září 1938 deklarovat požadovanou loajalitu československému státu a odešla do říše, většinou do Mnichova nebo do Vídně. V dočasném exilu někteří z nich (podobně jako po roce 1918) zvažovali přesunutí Německé univerzity z Prahy do sudetských oblastí (Liberec), případně hledali uplatnění na německých a rakouských univerzitách. Po Mnichovu ovšem převládl názor uchovat pozice v Praze, což prosazoval především sám Adolf Hitler.

Opuštěním svých míst způsobili němečtí učitelé kritickou situaci zejména na klinikách lékařské fakulty, kde zastávali současně místa lékařů, nezbytných pro chod nejdůležitějšího zdravotnického zařízení v zemi – všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Uprchlý německý personál (včetně pomocných zdravotnických profesí) museli po dobu jejich nepřítomnosti provizorně nahradit zaměstnanci české lékařské fakulty. Tato bezprecedentní situace byla ve vypjaté době pochopitelně propagandisticky využita oběma stranami: Němci byli obviňováni z porušení zásad hippokratovské přísahy, Češi z uzurpace německé instituce. Na přelomu října a listopadu se většina uprchlíků vrátila a situace se stabilizovala.

Slovakizace škol zahájená po vyhlášení slovenské autonomie v listopadu 1938 se bezprostředně dotkla mnoha původem českých učitelů, kteří byli až na výjimky nuceni opustit svá místa na Komenského (nově Slovenské) univerzitě. Možnosti anexemi oslabené druhé republiky postarat se odpovídajícím způsobem o navrátilce na mateřské univerzity v Praze nebo v Brně byly omezené.

Potřeba zajistit na českých vysokých školách místa učitelům přicházejícím ze Slovenska si vynutila administrativní opatření ze strany státu. Byly stanoveny podmínky pro výkon a ukončení veřejné služby včetně snížení věku pro odchod do důchodu. Přestože se univerzity snažily protestními memorandy bránit, musely k naplnění nařízení přistoupit.

Druhá vlna čistek v učitelských sborech pražských univerzit a dalších vysokých škol následovala bezprostředně po vydání vládního usnesení z 27. ledna 1939 o židovských státních zaměstnancích a následně příslušného výnosu ministerstva školství ze 4. února 1939, na základě kterých byli posláni na dovolenou s čekatelným profesoři, respektive propuštěni docenti a asistenti židovského původu.

Neodmyslitelnou součástí atmosféry druhé republiky v prostředí pražských univerzit byla radikalizace a politická profilace českého i německého studentstva stejně jako eskalace nacistických, antisemitských a protičeských nálad a projevů na Německé univerzitě.

Propouštění židovských kolegů se v učitelských sborech nesetkalo s protesty, spíše naopak, antipatie ke svým židovským spolužákům projevovali studenti na univerzitní půdě, ve studentských organizacích i na veřejnosti.

Největším selháním akademiků byly oficiální výzvy některých profesních organizací, například právníků nebo lékařů (velkou roli hráli i univerzitní profesoři), k očistě od cizích elementů, a to ihned po 15. březnu 1939.

Důležité historické události v datech

• 1882: rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou

• 1920: zákonem ustanovena za pokračovatelku Karlova učení česká univerzita – Univerzita Karlova, německá instituce byla označena za zcela novou a nazvána Německou univerzitou v Praze

• 1934: tzv. insigniáda – na podzim došlo v Praze k boji o historické univerzitní insignie mezi Univerzitou Karlovou a Německou univerzitou, které nakonec připadly české Univerzitě Karlově, Německá univerzita si musela nechat vyrobit insignie nové

• 12. březen 1938: anšlus – připojení Rakouska k nacistickému Německu, náhlá smrt profesora německé literatury a výrazné kulturní osobnosti Otokara Fischera v lóži Národního divadla poté, co se o anšlusu dozvěděl

• 15. květen 1938: manifest „Věrni zůstaneme“ vyzývající k obraně vlasti a zachování demokracie a občanských svobod podepsala drtivá většina profesorů Univerzity Karlovy i Německé univerzity

• červen 1938: zřízení Sudetoněmeckého badatelského centra (Sudetendeutsche Forschungsstelle) – snaha německých vědců o narovnání finančního znevýhodnění německé vědy oproti vědě české

• 18. září 1938: písemné potvrzení loajality děkanů a rektorů Německé univerzity a Pražské německé techniky vůči československému státu

• 19.–21. září 1938: „úprk“ téměř poloviny profesorů Německé univerzity z obav z pogromu na české Němce do Mnichova a Vídně

• 23. září 1938: všeobecná mobilizace

• 29.–30. září 1938: mnichovská dohoda

• 22. listopad 1938: vyhlášení slovenské autonomie

• prosinec 1938: Vládní nařízení č. 379/1938 o úpravě personálních poměrů ve veřejné správě

• 21. ledna 1939: vládní usnesení „O židovských příslušnících ve státních službách“ vykázalo z univerzit na území druhé republiky profesory a docenty židovského původu a předčasně je penzionovalo

• 10. března 1939: Německá univerzita vyvěsila na Karolinu vlajku s hákovým křížem

• 15. března 1939: okupace Československa Německem

• 2. srpna 1939: německé vysoké školy v Praze a Brně byly převzaty do říšské správy

• srpen 1939: insignie Univerzity Karlovy byly na příkaz říšského protektora K. H. Franka předány Německé univerzitě

Autor: Luděk Svoboda

Foto: Archiv Univerzity Karlovy

Datum: 1. října 2018

Informační zdroje:

1. Dějiny Univerzity Karlovy IV (1918–1990). Kol. Vydavatelství Karolinum. Praha, 1998. 1. vyd., 672 s. ISBN 80-7184-539-6.

2. Kárný, M. Vyřazení židů z veřejného života Protektorátu a historie „čestného árijství“, Terezínské studie a dokumenty, 1998, s. 11–41.

3. Mates, P. K situaci na vysokých školách v období tzv. II. republiky, AUC-HUCP 29, 1989, 1, s.101–112.

4. Míšková, A. Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945. Praha, Nakladatelství Karolinum, 2002. 1. vyd., 280 s. ISBN 80-246-0129-X.

5. Niklíček, L. Likvidace Ústřední jednoty čs. lékařů a lékařských komor v letech 1945–1950, AUC-HUCP 35, 1995, 1–2, s. 105–107.

6. Petráň, J. Univerzita Karlova ve dnech mnichovské krize 1938, AUC-HUCP 41, 2001, 1–2, s. 59–100.

7. Svobodný, P. Pražské univerzity za druhé republiky a za protektorátu (1938/39–1945). Září 2018, dosud nepublikovaný rukopis.

8. Šimůnek, M. „Mládí vpřed“ a lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 1938–1939, AUC-HUCP 42, 2002, 1–2, s. 105–122;