Université de Toulouse - Le Mirail
(Koord.: Jean-François Berdah, jfberdah@free.fr)
říjen 2002 - únor 2003
Michaela Císlerová, FF
mi_@email.cz
Studium ve Francii je velice zajímavá a zábavná zkušenost, kterou každému mohu jen doporučit! Mě bylo dopřáno strávit zimní semestr 2002 na univerzitě Le Mirail v jihofrancouzském Toulouse. V následujících řádcích je tedy pár informací, mých subjektivních postřehů a snad i rad či doporučení.
Toulouse je čtvrté největší město ve Francii (po Paříži, Lyonu a Marseilli, Bordeaux je páté), ale svým počtem studentů (na čtyřech toulouských universitách jich studuje přes 80 tisíc), z nichž téměř 28 tisíc studuje na UT2 - tedy na Mirali, se řadí hned za metropoli Paříž. Je to město dynamické a plné života a mladých lidí, přesto s velice příjemnou a poklidnou atmosférou. Cihlové - oranžové a narůžovělé - fasády domů, pro město typické snad už od starověku (nedostatek místního kamene, který byl tím pádem velice vzácný), vysloužily Toulouse přezdívku "la ville rose", a spolu s červeným asfaltem chodníků vám vnucují "útulnou a teplou" atmosféru i když prší a fouká vichr. V zimě sice málokdy sněží, ale rozhodně doma nezapomeňte kabáty, bundy a deštníky.
Jedete-li do zrovna Toulouse, máte se na co těšit. Mezi neuvěřitelné kulturní bohatství města patří takové "maličkosti", jako největší zachovaná románská bazilika na světě (sv. Sernina), dominikánský klášter s kostelem Jakobínů (vůbec první dominikánský klášter v Evropě, navíc s hrobem Tomáše Akvinského), Canal du Midi (již tři sta let spojující Středozemní moře s Atlantikem, památka Unesco), katedrála sv. Štěpána, Muzeum Augustiniánů, Cinemathéka (pyšnící se faktem, že je druhá ze dvou jediných ve Francii), Les Abbatoires (do nedávné doby fungující jatka proměněná v Centrum moderního umění), výstavní park s planetáriem Cité de l´Espace (což připomene slavnou aeronautickou minulost i současnost města, a uvidíte-li nad městem obrovské letící monstrum ve tvaru delfína, nelekejte se, tak se jen vozí součástky na Airbusy, které tu vyrábějí) a další a další...
Toulouská univerzita, pyšnící se dlouhou historií sahající až do roku 1229, resp. její filozofická fakulta (Université des Lettres) v roce 1968 bohužel opustila centrum města a usadila se v nově vybudované čtvrti Mirail (v occitánštině miroir), odtud její jméno. Pokroková architektura honosné rezidenční čtvrti, zmiňovaná v encyklopediích moderní architektury, začíná po třiceti letech pomalu dosluhovat. Kdo ví, jak to souvisí s nejvyšší koncentrací arabské populace v této oblasti, mimochodem označované jako nejnebezpečnější čtvrť ve městě, kde se po setmění nedoporučuje vycházet. Bydlet v centru, i přesto, že budete muset dojíždět (z centra na Mirail to trvá tak 20 minut, ať už autobusem, metrem nebo na kole), je rozhodně lepší. Podobně novátorská a podobně sešlá architektura univerzitního areálu vychází asi ze skutečnosti, že při stavbě se nemuselo šetřit místem. Jedná se o rozsáhlý komplex přízemních budov pospojovaných dlouhatánskými chodbami a malými dvorky. V podzimním pošmourném počasí, za vydatných dešťů, kdy prší i do centrální knihovny (vybavené za tím účelem kyblíky na chytání vody), nemáte lepší pocit než když procházíte dálničními podchody kdesi na periferii města. Naopak v létě, kdy se trávníky dvorků zaplní stovkami posedávajících studentů, lze alespoň snáze pochopit záměr architektů, čerpajících inspiraci v architektuře Afriky (přízemní, plochostropé domky s dvorky poskytující stín proti žhavému slunci). Každopádně se hodně nachodíte, a vzhledem k tomu, že mezi přednáškami není ani minutová přestávka, spíš naběháte.
Při studiu se přirozeně setkáte s menšími či většími odlišnostmi. Především je to jiná struktura vysokoškolského studia a získávání diplomů. Francouzi ji ve zkratce charakterizují jako 2 - 3 - 4 - 5 - 8 (tzn. po dvou letech studia obdržíte diplom "DEUG", po třech "Licence", po čtyřech "Maîtrise", po pěti "DEA" či "DESS", po osmi "Doctorat"). V rámci Evropské unie se připravuje mimo jiné i harmonizace školství - zavedení jednotného systému, jak ho známe my: 3 - 5 - 8 (Licence - Mastaire - Doctorat). Francouzští studenti se této "L/M/D" změně, a tím vlastně hrozící ztrátě nejméně jednoho svého diplomu (a tím i své národní specifičnosti) a prodloužení délky studia, vehementně brání, což vyúsťuje v - pro středoevropana stěží pochopitelné - studentské protesty, blokády škol a stávky. Během mého semestrálního pobytu byla univerzita kvůli stávkám téměř měsíc naprosto nefunkční.
Samozřejmě se nevyhnete trošce té nezbytné "bureaucratie", jejímuž popsání se věnovali kolegové v jiných příspěvcích. V zásadě se nic nemění. Klasické a osvědčené doporučení zní: jakékoliv dokumenty máte, vždy si je dopředu nejméně třikrát okopírujte a noste je - minimálně první měsíc - vždy s sebou. Nakopírujte si také dostatečnou zásobu fotografií (barev. kopie většinou stačí).
Zápis a registrace do kurzů: Zpětně mi celý proces připadá jako nepopsatelný, nicméně... zvládne to každý. Je to dobrá prověrka přizpůsobivosti jedince systému :-). Zápis na univerzitě trvá od jednoho do dvou měsíců a je rozdělen do tří fází. První registraci provádíte na studijním oddělení pro cizí studenty. Tam vám vysvětlí co máte dělat (nezkoušejte to na ně s angličtinou, je to zbytečné), dají vám formulář a určí vám datum další schůzky (tak za měsíc). Do té doby se musíte závazně!! zapsat do kurzů, které budete navštěvovat a ze kterých byste měli dělat zkoušky. Problémem trochu je, že neznáte program kurzů, neznáte přednášející, názvy mnohdy jen obecně napovídají... V lepším případě obdržíte aktuální plán studia a přednášek. (Nutno přiznat, že univerzita Mirail má celkem slušně prezentované informace o škole i o studiu na internetu (www.univ-tlse2.fr). A to tak podrobně, že v rozpisu přednášek je ke každému kurzu uvedena i doporučená literatura!!). Skutečnost, že jste nuceni se oficiálně zapsat do konkrétních kurzů, což lze později jen velmi těžko změnit, je poněkud omezující. Z kurzu, který totiž nemáte zapsaný na své studentské kartě, nemůžete!! dělat zkoušku. Z toho logicky vyplývá, že - pokud vůbec chcete dělat zkoušky - je lepší se přihlásit na více přednášek a v průběhu roku si vybrat. Toto Francouzi neřeší, ti mají daný program, který musí splnit a moc si vybírat nemohou. Třetí zápis se nazývá zápis do skupin... zapisujete se již přímo u přednášejícího. Za měsíc se vrátíte k administrativnímu zápisu, který je mimo jiné vázaný na pojištění. Studentům z EEE (Espace économique européen) uznávají soukromé pojištění, nám zatím ne. Až do dne zápisu mě bylo tvrzeno, že to povinné a minimální securité social (asi 180,- Euro, je jedno jestli na půl roku nebo na rok), které platí každý francouzský student, budu muset zaplatit, ale nakonec mi bylo uznáno mé soukromé pojištění z Čech (pouhé pojištění u ČSOB ke kartě VISA, dokonce stačil jen anglický překlad). To však zdaleka není pravidlem. Zmatky jsou zapříčiněny pravděpodobně tím faktem, že přestože se Česká republika může (od roku 1997) účastnit programu Erasmus, je to program Evropské Unie, jejímiž členy zatím nejsme. Doufejme, že se vstupem naší země do EU se vše značně zjednoduší (a Francouzi si všimnou, že náš stát leží také v Evropě, o čemž v současné době většina neví nebo přinejmenším pochybuje).
Jakmile máte v ruce svojí studentskou kartu, můžete se (se všemi papíry) vydat na Prefekturu, kde - kromě nepříjemného čekání ve frontách - už proběhlo vše hladce.
Školní rok je de facto rozdělen na trimestry, výuka probíhá ve dvou z nich. V praxi to znamená, že se začíná v polovině října a první "semestr" končí se již v polovině ledna, kdy je jeden týden vyhrazen na "partiels" - zkoušky. Druhý "semestr" začíná únorem (v březnu bývá 14 dní prázdnin) a zkouškový týden připadá na třetí týden května. Tento systém je ale pravděpodobně na každé univerzitě odlišný. Výuka prvního stupně (deug) na UFR (Unité de formation et de recherche) Histoire, Arts et Archéologie, département Histoire de l´Art obsahovala přednášky a TD (travaux dirigés), stupeň licence pouze přednášky, stupeň maîtrise pouze semináře konané maximálně jednou měsíčně. Vyzkoušela jsem vše, nakonec jsem shledala nejpřínosnější výběrové přednášky, kam chodilo maximálně 50 lidí, oproti dvou až tří stům posluchačů ve velkých amfiteátrech, kde byla navíc nesnesitelná zima a špatná akustika. Souboj přednášejících s nefungujícími technickými pomůckami, jako jsou diaprojektory, mikrofony a lampičky je naprosto stejný jako u nás! Co se úrovně a kvality týče, odvíjí se, podobně jako u nás od kvalit přednášejícího. Za dobrý zvyk považuji, že na první hodině každého kurzu dostane student seznam doporučené literatury.
Ve zkouškovém týdnu je naprosto běžné, že francouzští studenti dělají dvě až tři zkoušky v jednom dni. Asi je jim jasné, že za daných podmínek se musí připravovat průběžně. Většina zkoušek byla písemných: během dvou hodin se napíše zhruba čtyř až pěti stránková, přísně strukturovaná práce, tzv. " dissertation". Francouzi jsou na to cvičeni již od základní školy. Cizí studenti mají nárok - podle jakéhosi řádu - na 30 minut času navíc. Já jsem to nevěděla a nikdo mi to nenabídl. Hodnocení bylo celkově velmi přísné, ze 45 studentů nejlepší známku 14 bodů doslal jen jeden student, asi sedm dostalo 10 bodů a více, jinými slovy uspěli. Zbylých 80% neprospělo! Výsledky jednotlivých zkoušek se ale vzájemně kompenzují a jako celkový průměr stačí oněch minimálních 10 bodů. To však neplatí pro studenty Erasmu. Navíc 10 bodů - ve Francii relativně úspěch - je u nás bídná trojka. Pokud se těch 10 bodů nepovedlo, a neodjíždíte ihned po zkouškách domů, někdy je možné se dohodnout s profesorem a napsat třeba písemnou práci navíc.
O kolej jsem přes internet zažádala ihned, jakmile mi přešel akceptační dopis z francouzské univerzity. Dostala jsem ji přidělenou již v červnu a dalším emailem jsem pouze upřesnila datum mého příjezdu, na což jsem žádnou odpověď již nedostala, ale vše bylo v pořádku. Bydlela jsem v "cité universitaire" Chapou patřící mezi nejlevnější koleje, ale nacházející se relativně v centru. Měsíční "redevance" je 118,- Euro, navíc můžete požádat o "allocations", tedy příspěvek na bydlení, jehož výše se odvíjí od výše nájmu, v mém případě to bylo 36,- Euro. Chapou je kolej pro nenáročné (společná WC a sprchy, žádná kuchyňka, žádná lednička, vařit zakázáno, ale všichni mají plotýnky a vaří si, četnost návštěv "madame de ménage" přinutí každého opatřit si vlastní smeták a hadr), zato s bohatým společenským životem lidí všech barev a národností (hned po francouzštině si nejlépe procvičíte španělštinu). Máte malej pokojík 9m2, do kterého se ale v případě potřeby vejde i 10 lidí a více. Dají-li vám vybrat (spíš nedají), nechtějte: a) pokoj vedle záchodů či sprch (máte pak dokonalej přehled kolikrát denně a který záchod je nejfrekventovanější), b) pokoj vedle výtahu (ten naštěstí v 11 hod. večer vypínají), c) rohový pokoj, kde jsou dvě nechráněné stěny (je tam zima).
V areálu koleje je menza, kde se najíte za stejnou cenu jako na univerzitě (2, 50 Euro). Za mého pobytu "salle informatique" s internetem nefungoval, ale po mém odjezdu ho prý dali do kupy. Internet je kapitola sama pro sebe, na univerzitě máte nárok na tuto službu sice zdarma, ale než dostanete povolení (ke kterému je zapotřebí mít například studentskou kartu, kterou dostanete až po zápisu, jehož vyřízení trvá minimálně měsíc...viz kap.1), dávno si najdete jiný způsob... Já jsem univerzitní internet využila všeho všudy jen dvakrát, také díky nesmyslně krátké otevírací době.
Co je na toulouské "Miraili" opravdu skvělé a nepřekonatelné je nabídka sportů. Sportoviště jsou přímo v univerzitním areálu, takže si můžete zahrát basket, zalézt na umělé stěně, zklidnit mysl jógou nebo se učit tancovat salzu přímo mezi přednáškami. V nabídce jsou i takové sporty jako windsurfing, randonnée po horách, ježdění na koních, v zimě lyžování, v létě cyklistika. Téměř veškeré vybavení (pohory, cepíny, lyže, přeskáče, snowboard, lezečky, koně!!) vám půjčí ve škole. Na výlety (většinou jednodenní) je nutno samozřejmě připlatit na autobus (pěší výlet do hor 8 Euro, lyžování v zimě za 23 Euro včetně permice). Nabídka dalších zájmových kurzů, většinou již placených, je také bohatá. Namátkově si vzpomínám na kurzy fotografie s volným přístupem do fotografické komory, ateliéry herectví, filmovou školu, kurzy knižní vazby apod
Knihovny v celém Toulouse jsou elektronicky propojeny, můžete si půjčovat tedy i na jiných školách, stejně tak máte-li zablokovanou legitimaci, máte ji zablokovanou ve všech knihovnách. Půjčovací řád je velmi přísný, půjčí vám max. 4 knihy na 14 dní, o kolik dní překročíte tuto lhůtu, na tolik dní pak máte legitimaci zablokovanou.
Účet jsem si založila u Société Général, tzv. "Paquet jeune" se spoustou výhod pro studenty. Problém mi nedělali žádný, i když jsem zbytečně nezdůrazňovala, že za pár měsíců ho budu rušit. Založení účtu je celkem nezbytné, např. aby jste mohli požádat o příspěvek na bydlení, nebo aby jste dostali šekovou knížku.
Pokud si v Toulouse nehodláte nic koupit (studijní materiály, knihy), nehodláte cestovat a nemáte rádi chození do kaváren neřku-li do hospod a barů, se stipendiem vystačíte. Jinak to chce mít vlastní rezervu. Jenom pro informaci... studenti ze západních zemí (Španělé, Francouzi...) dostávají, jako účastníci programu Erasmus, sotva čtvrtinu toho, co dostáváme my.
Některé ceny v roce 2002: oběd v menze 2,50 Euro; bageta 0,60 - 1 Euro; kafe z automatu ve škole 0,40 Euro; kebab na ulici 5 Euro; pivo (0,5l) v hospodě od 5 Euro; láhev dobrého vína od 1 Euro!!; pizza v restauraci 10 Euro a více; lístek na metro či autobus 1,10 Euro; měsíční " tramvajenka" 20 Euro (od 26 let 40 Euro); lístek do kina 3- 5 Euro; sešit A5 0,60 Euro; známka na dopis do Čech 0, 46 Euro; cigarety 3 Euro. Nejlevnější supermarkety jsou Lidl, Norma a Aldi, kde nakoupíte takřka za stejné ceny, jako doma! Levné vybavení "domácnosti" jako jsou elektrické plotýnky, varné konvice, rozdvojky do zásuvek apod. seženete v Cash-convertu v Rue de Bayard (nebo na inzerát od odjíždějících studentů, podobně je pak zase můžete prodat).
Pro to, aby jste vůbec mohli na domácí univerzitě žádat o atestaci jakýchkoliv zkoušek, je přirozeně nezbytné prokázat se nějakým papírem, že jste něco absolvovali. "Nějaký papír" je například formulář "Relevé des notes", který je k dispozici s ostatními formuláři na internetových stránkách Evropské kanceláře UK (kde momentálně jste: www.cuni.cz/erasmus/). Po absolvování zkoušek a de facto ukončení studia ve Francii jsem s tímto papírem obíhala různé kanceláře univerzity, a žádala o vyplnění. Neúspěšně. S výsledky zkoušek se tam nijak nespěchá. Přestože je vyvěsí třeba už do čtrnácti dnů, oficiální potvrzení nedostanete, jelikož výsledky nejsou v počítači. Nechala jsem se přemluvit a svěřila svůj papír s obálkou a adresou paní na sekretariátě s tím, že výsledky mi přijdou do tří neděl. Přišly, po několika urgujících dopisech, za čtyři měsíce! S odstupem času jsem ráda, že přišly vůbec, a chápu složitou situaci Francouzů, se kterou se musejí vyrovnávat, zatímco nic nefunguje. Studenti vás nepustí do školy, do které stejně ani nedojedete, protože nejezdí stávkující autobusy ani metro, pro protesty žáků jsou zrušeny či odloženy zkoušky (jak byly v letním semestru 2003), a protože stávkuje i pošta a nelétají letadla, je vlastně malý zázrak, že můj "papír" došel. Na začátku prázdnin pro jistotu dokonce podruhé, snad jako omluva za dlouhé čekání :-). Příště bych to ale náhodě nenechala!
Jako výběrové mi zkoušky byly uznány zcela bez problému, u jiné (důležité) jsem byla znovu přezkoušena (nechtěla jsem trojku). Na to, zda mi budou zkoušky případně uznány jsem se domluvila s příslušnými profesory již předem v Praze.
Nejlepší (a snad jediné?) přímé spojení s Toulouse nabízí společnost Eurolines. Mít na místě vlastní auto je však k nezaplacení. Vlaky jsou ve Francii drahé, autobusová síť zdaleka nefunguje jako u nás a někam se tak ani nedostanete. Historický Languedoc (nyní administrativně region Midi-Pyrénées, département Haute Garonne) je úžasným kusem země a bylo by hříchem ignorovat tuto skutečnost. Ať už preferujete přírodu (do Pyrenejí je to kousek, k moři co by dup...) nebo historické památky (Carcassone, Moissac, Albi, Foix, Rocamadour, St-Cirq Lapopie, Conques, Cordes sur Ciel, katharské hrady a mnoho dalších...), většina míst je dosažitelná vlakem či autem při jednodenním výletě.
Toulouse je jedna velká placka, jako dopravní prostředek jsem používala kolo. Dá se snadno a levně obstarat na inzerát či na trzích v maghrebské čtvrti (na blešáku, který se rozlézá každé sobotní dopoledne kolem úctyhodné baziliky sv. Sernina), ale stejně snadno o něj za pár dní přijdete (a když ne o celé kolo, tak třeba jen o obě kola - součástky, což je snad ještě smutnější :-). Bohužel přicházejících nových studentů neobeznámených s tímto systémem "snadno nabyl, snadno pozbyl" je stále dost a tak obchod s kradenými koly bude prosperovat dál. Doporučuji vybavit se pořádným "antivolem", který je sice dražší než samotné kolo, ale konec konců se hodí i po návratu do Čech, kam tento svérázný druh "obchodu" dorazil také, s tím malým rozdílem, že je provozován stovkami non-stop zastaváren zcela legálně.
Z mobilních sítí jsem si - jako nejlevnější - vybrala Bouygues Telecom. Ale něco za něco - neumí například posílat a přijímat SMS ze zahraničí. Jiní operátoři to umějí, ale není to levnější, než z české sim karty. Pro telefonování z "budky" do Čech není nejvýhodnější karta - jak vám budou nutit prodavači - s názvem "Europe de l´Est", ale zcela logicky:-) karty "Hola Latina" (prý pro jižní Ameriku) a "Gnanam Tajmahal" (pro Asii).
Kdokoliv by měl zájem o další informace a zkušenosti, jsem k dispozici... buď
na mi_@email.cz, nebo můžeme zajít na biere,
ve Francii si ho moc nedopřejete... a nenechte se odradit mými kritikami
francouzských poměrů. Pravda, po příjezdu do Francie jsem byla mírně v šoku,
ale po mém návratu do Čech jsem byla v ještě větším... Člověk si snadno
zvyká...Jinak přeji mnoho zážitků a studijních i jiných úspěchů v každopádně
krásné a sladké Francii!!!!