Ludwig-Maxmilians Universität München

září 2000 - červen 2001

Marina Kalášková

marinakalaskova@hotmail.com

Mnichovská LMU je univerzita na značně vysoké úrovni, je velmi vážená i mezi německými studenty, a to nejenom práv. Studium je tam považováno obecně za velmi náročné. Studenti programu Erasmus mají ale ve většině případů alespoň částečně zvláštní program. Je to tak také z toho důvodu, že na LMU se v průběhu regulérního studia skoro žádné zkoušky nedělají, až v závěru studia musí studenti obstát ve velké státní zkoušce. My jsme museli povinně napsat 3 klauzury a udělat dalších zhruba 7 ústních zkoušek. Klauzury nebyly úplně nejlehčí, ale úspěšnost byla přesto téměř 90%ní. Ústní zkoušky probíhaly většinou ve velmi přátelské atmosféře a byly rozdílně náročné, to záleželo na konkrétním profesorovi. V zásadě mi ale nepřipadaly těžké. Úroveň přednášek, které jsem navštěvovala bylo převážně dost vysoká. Za zmínku stojí zejména Urheberrecht (autorské právo), Gesellschaftsrecht (společenstevní právo), obě přednášky měl ale bohužel na LMU pouze hostující profesor. Dále bych především doporučila AG-Recht (právo akciových společností) -prof. Fastrich, GmbH-Recht (právo společnosti s ručením omezeným) – prof. Fastrich, Europäisches Wirtschaftsrecht (evropské hospodářské právo) – prof. Bodewig, Europarecht – prof. Di Fabio a Rechtsinformatik – prof. Lehmann. Obecně se studiem nebyly vůbec žádné problémy. LMU má mnoho studijních prostor a v rámci univerzity i mimo je spousta dobrých knihoven (Studentenwerkbibliothek, Staatsbibliothek), které se rozhodně vyplatí při cenách knih navštěvovat (Pozor na termíny vrácení knih, platí se velké pokuty!). Já osobně jsem si oblíbila především Studentenwerkbibliotherk, je hned u menzy, což je praktické. (mimochodem v menze se dá velmi obstojně najíst za 4 – 7 DM) Jinak při jakémkoli problému zde byl prof. Sonnenberger a především jeho velmi ochotná a milá sekretářka. Paní Schleiss, která je příslušná pro všechny „Erasmáky“, byla také vždy velmi milá, bohužel ale ne vždy úplně v obraze. Největší problémy jsem ovšem měla s paní Wolf na Auslandsamtu (cizinecký úřad v rámci LMU), která je obecně velmi nepříjemná a nevstřícná, zkrátka definice: byrokratka bez srdce. No, byla to spíš výjimka a přežít se to dá ;-)

Všem budoucím studentům v Mnichově velmi doporučuji účast na počátečním dvoutýdenním informačním kursu, kde člověku pomohou se všemi těmi nutnými formalitami a těch není zrovna málo, ale především, a to je pro roční pobyt v cizím městě to nejdůležitější, se člověk seznámí se spoustou lidí. Takže ÚČAST NUTNÁ!;-)

Jinak již zmíněné počáteční formality typu povolení k pobytu (50 DM), MHD (cca 45 - 60DM měsíčně), konto v Německu, pojištění (100 DM měsíčně), prohlídka, zda nemáte TBC (80 DM) byly bez problémů. Každý musí jen počítat s tím, že než obdrží povolení k pobytu, tak nejprve stráví své mládí na Kreisverwaltungsreferat (okresní správní úřad) a být tam už v sedm ráno, a pak mu připadá, když jde v odpoledních hodinách konečně domu, že to byla vlastně hračka;-) Co se týče pojištění, klukům stačí bez problémů pojištění z Čech, ač se v úvodní brožuře, kterou dostanou od LMU píše, že je víceméně nutné se pojistit tam za 100 DM měsíčně. Vzhledem k nutnosti být pojištěna i pro případ porodu mohou mít dívky s cestovním pojištěním problém, já jsem to neriskovala, ale domnívám se, že by to možná i prošlo, nevím. Konto jsem si zřídila u Stadtsparkasse München a bylo to bez problémů, bez poplatků a s EC kartou. Trochu jsem se ale načekala, než mi přišly peníze (ještě víc, než ostatní, protože mi ty peníze byly omylem zaslány na moje české konto) a nebýt rodičů, tak jsem tam první dva měsíce asi umřela hlady. Navíc na začátku jsou tu počáteční extra-náklady, kde asi každý významně „přeleze přes limit“. Obecně je třeba říci, že Mnichov je nejdražším německým městem a kdo by si chtěl vystačit pouze se stipendiem, tak by musel zřejmě být VELMI skromný a trávit volný čas pouze ve svém pokoji na koleji. Na druhou stranu poskytuje Mnichov dost pracovních příležitostí, je tedy možné buď sedět v pokoji nebo si tu a tam něco přivydělat nebo spoléhat na pomoc od rodičů.

Jen krátce o dopravě. Na začátku jsem se do Mnichova dopravovala vlakem. To ale není zrovna nejlevnější záležitost a navíc pak zrušili přímou denní linku, zůstal jen noční vlak. Další možnost je doprava autobusem, což se cenově přijatelné, ale ne zrovna pohodlné, jezdí se většinou starou rozklepanou Karosou a cesta trvá 7 hodin. Kluci jezdili většinou spolujízdou (www.spolujizda.cz), což vyjde zhruba na 25DM jedním směrem, z čehož já jsem měla ale trochu strach, člověk nikdy neví. V Mnichově studuje ale značné množství Čechů, takže hlavně v závěru pobytu jsem se většinou s někým svezla autem.

Tak, a teď o ubytování. Poprvé v životě jsem bydlela na koleji a byl to zážitek, ale asi hlavně z toho důvodu, že s českými kolejemi se ty jejich nedají vůbec ani srovnat. Platí se zde za pokoj zhruba 330 – 430DM. Já jsem bydlela na koleji v Chiemgaustrasse a jedinou vadou byl výhled na mnichovský hlavní dálniční okruh, ale tento problém zde mělo jen poměrně málo pokojů. Kolej byla zařízena formou bytů, kde měl každý svůj pokoj a dělili jsme se o kuchyň a koupelnu. V mém případě to mělo pikantní průběh, jelikož jsem se o ně dělila se čtyřmi muži. Smíšená kolej – to byl šok. Po překonání počátečního nepořádku a ustanovení tzv. Putzplanu jsme si tam ale žili poměrně spokojeně. Je důležité vědět, že německé koleje jsou plné především cizinců (v mém případě Ital, Španěl, Kamerunec a alespoň jeden Němec. Je s podivem, že byl ještě schopen mluvit německy bez akcentu;-) Říkám to proto, že se člověk setkává se zvyky různých jiných kultur, což se obecně zajímavé, ale občas může dojít k neshodám, kterým se dá předejít jen tolerancí a diskuzemi o problému. Na ubytování si ale nemohu stěžovat. V Mnichově bych z možných kolejí měnila asi pouze za kolej v Klinikum Grosshadern, kde bydlela většina Erasmáků.

Jinak volný čas jsem trávila většinou společně s ostatními Erasmáky (hlavně se Švédy, Brity a Italy, těch tam bylo s odstupem nejvíce), event. se spolubydlícími a dokonce se mi podařilo se seznámit i s několika německými studenty, což nebylo zas tak obvyklé. Bylo to moc fajn. Chodit po hospůdkách, v létě po tzv. Biergartnech, navzájem pro sebe vařit na koleji a zvát se na kolejářské party, kde se člověk seznamuje s dalšími lidmi, společně hrát volejbal (sport je hlavně organizován v Olympiacentru od univerzity), bruslit (Mnichov je známý svými pondělními bladenights v ulicích), plavat (v Mnichově je spousta super bazénů) chodit do kin (oblíbená jsou zejména v létě tzv. open air kina, např. na Königsplatzu), do divadel, do opery (Mnichovský Nationaltheater má velmi vysokou úroveň a studentský lístek stojí pouze 6DM, což je levnější než kino), v zimě jezdit lyžovat do blízkého Garmische nebo do Rakouska a v létě na výlety (často na kolech, kolo je mimochodem v Mnichově téměř nutnost, dá se koupit z druhé ruky zhruba za 50DM) k jezerům v okolí Mnichova, a těch není málo. No bylo to zkrátka super!

Byl to úžasný rok a já bych přála každému ho prožít tak jak jsem ho prožila já, na 200%. Chtěla bych tímto poděkovat naší i mnichovské právnícké fakultě a všem příslušným osobám a orgánům EU, které mi to umožnili. Byla to obrovská zkušenost, po všech stránkách, ale hlavně v poznávání lidí z jiných zemí, z jiných kulturních prostředí, s jinými názory a pohledy na svět.