Jakou kostru máš, takovým jsi byl člověkem ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Praváci, nebo leváci? Ne vždy to tak během vývoje člověka bylo. Vědci dokázali, že v jedné dokázaly ženy používat obě ruce rovnoměrně. I to je jeden z výsledků velkého mezinárodního kterého se zapojili i badatelé Přírodovědecké fakulty UK. Projekt, jehož součástí byl i český tým pod vedením docenta Vladimíra Sládka, si vytyčil s zaznamenat vývoj Evropanů od doby kamenné až po dobu kancelářskou dvacátého století. Tuzem některých globálních otázek zaměřil i na obyvatele střední Evropy. Nápad podívat se na zoubek, totiž na kostru, obyvatelům starého kontinentu, se zrodil v hl antropologa Christophera B. Ruffa. A protože ho zaujala práce Vladimíra Sládka, přizval ho Sládkova skupina se ve spolupráci s rakouskou odbornicí Margit Berner zabývala vývojem člo Evropě. Tým kolem americké vědkyně Brigitte Holtové se zase zaměřil na oblast Francie a Ib finského badatele Markkua Niskanena zajímal sever Evropy. Tuzemský tým využil metodu výpočetní tomografie. Prostřednictvím ní zkoumal vlastnosti dlo dolních a horních končetin u nalezených ostatků člověka napříč tisíciletími. Analýza dat u ekogeografické změny a v důsledku toho i proměny ve způsobu obživy otiskovaly do kostí člo do biologické podoby Evropana. Z lovce pastevcem Mezník třicet tisíc let vědci nezvolili náhodou. Tehdy se člověk specializoval na lov stád postupně začal líčit spíše na menší zvířata a nakonec se před deseti tisíci lety proměnil chovatele. Vědci chtěli zaznamenat celý tento přerod člověka z lovce a sběrače v pastevce „Některé výsledky našich analýz jsme předpokládali. Například to, že s poklesem mobility s kostí. Populace se od doby raných zemědělců nemusela pohybovat tolik jako lovci a sběrači, proto tak pevné kosti,“ vysvětlil Vladimír Sládek. Pozoruhodné však je, že od té doby si kost svou pevnost relativně drží. „Je možné, že biol mechanismy, které kost má pro udržení své celistvosti, dokážou pracovat i se sníženou zátě antropolog. Malí raní zemědělci Změna způsobu obživy měla zásadní vliv nejen na pevnost kostí, ale také na výšku postavy. a sběrač žijící ve střední Evropě před třiceti tisíci lety dosahoval v průměru 174 centime (žena o deset centimetrů méně), raný zemědělec byl pravděpodobně kvůli nedostatku potravy centimetrů menší. Růst pak začal až současně s tím, když se přizpůsobil usedlému zemědělsk naučil se konzumovat mléčné výrobky. Středoevropan však o pár centimetrů zase přišel během malé doby ledové, se kterou se Evrop přelomu středověku a novověku. Pestrá strava a pokrok v medicíně pak v devatenáctém stolet růst. Průměrný středoevropský muž ve dvacátém století dosahoval výšky 170 centimetrů, žena „Ve vývoji výšky postavy nemá moc smysl mluvit o průměrném Evropanovi. Mění se v severojiž v souvislosti s rozdílným slunečním zářením, teplotou a vlhkostí. V tomto směru je vhodněj rozdělit na ty, kteří obývali severní, střední a jižní Evropu,“ vysvětlil Vladimír Sládek. teplejších a slunečnějších regionech byli vyšší, s klesajícími Celsiovými stupni ubývaly i Vědci studovali také vývoj horních končetin člověka. Jejich výzkum ukázal, že Evropan měl dominantnější jednu ruku, kterou používal pro různé činnosti – lovec a sběrač, když vrhal zemědělec, když pracoval s různými nástroji na polích. V tomto směru ale vědci odhalili i jednu zvláštnost. Pažní kosti z období raného zemědělst že ženy zatěžovaly obě horní končetiny rovnoměrně. Čeští badatelé našli vysvětlení. Ženy v zpracovávaly obilí zvláštními mlecími zařízeními, tzv. zrnotěrkami. Při práci s nimi musel rovnoměrný tlak oběma rukama na pohyblivý drticí kámen. Český výzkum ve stresu Mezinárodní tým vědců vytvořil zásadní dílo. Jako vůbec první zaznamenal vývoj člověka v E dlouhém období. Docent Sládek podotkl, že se výzkum mohl uskutečnit jen díky tomu, že se t získat grant od americké agentury National Science Foundation, která podporuje i dlouhotrv „Takto časově náročný výzkum by se v České republice se současným grantovým systémem nedal Na projektu jsme pracovali dvanáct let, díky tomu jsme přinesli skutečně komplexní a ucele problematiku. V České republice dostanete grant maximálně na tři čtyři roky, výzkumy se tu do menších a banálnějších projektů, není čas bádat. To je škoda,“ posteskl si na závěr roz Vladimír Sládek. Docent Vladimír Sládek působí na katedře antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fa antropologie kostní tkáně. Zabývá se antropologií tvrdých tkání, bioarcheologií, terénní a lidskou variabilitu a adaptabilitu. Habilitoval se na Univerzitě Karlově a na Université B Jako vedoucí týmu specializujícího se na vývoj člověka ve střední Evropě v posledních třic významné publikaci Skeletal Variation and Adaptation in Europeans: Upper Paleolithic to th dnech v New Yorku vydal antropolog Christopher B. Ruff. Autor: Helena Zdráhalová Foto: Thinkstock