Lékařská fakulta v Plzni

Lékařská fakulta v Plzni

Lékařská fakulta v Plzni, která byla založena 27. října 1945, je jednou z pěti lékařských fakult Univerzity Karlovy. V rámci spolupráce Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Plzni bylo vybudováno první a dosud jediné experimentální pracoviště v ČR, které se zabývá problematikou sepse a orgánové dysfunkce. Na klinicky relevantním modelu septického šoku u prasete byla získána celá řada prioritních poznatků o změnách mikrocirkulace a buněčné energetiky a jejich vztahu k oxidačnímu stresu. Byla upřesněna patofyziologická role vybraných mediátorů sepse a orgánové dysfunkce. Byl prozkoumán terapeutický potenciál hemofiltračních metod při sepsi.

V oblasti výzkumu nemocí jater přispěli pracovníci fakulty poznatky, které hrají důležitou roli pro úspěšné hledání časných endogenních markerů recidív jaterních metastáz po jaterní resekci, se zaměřením na metalloproteinázy a komparaci jejich senzitivity s běžnými nádorovými markery. K prioritním oblastem výzkumu se přiřadila sledování radiofrequenční ablací k léčení primárních a sekundárních nádorů jater.

Další rozvíjenou oblastí je experimentální kardiologie, kde se pracovníci fakulty dlouhodobě zaměřují jak na studium elektrických a kontraktilních vlastností myokardu, tak na studium srdeční autonomní inervace. Důraz je v poslední době kladen zejména na změny srdce i autonomní inervace při chorobných stavech (diabetes, renální selhání, sepse, stres). Klinická kardiologie je orientována na studium hypertenze.

K dalším výzkumným zájmům Lékařské fakulty v Plzni patří od počátku 70. let 20. století  široká problematika náhrady funkce ledvin.

Výzkumné cíle:

1. Vývoj klinicky relevantních biomodelů umožňujících spolehlivou translaci experimentálních poznatků na klinickou úroveň.

2. Opatření ke zvýšení úspěšnosti a rozšíření možností transplantace ledvin. Studium mechanismů účinku virové infekce na rejekci a dysfunkci štěpu. Prevence virových infekcí. Transplantace ledviny od dárců s nebijícím srdcem, prevence ischemicko-reperfuzního poškození.

3. Optimalizace dialyzační léčby ledvinného selhání. Minimalizace antikoagulační terapie. Optimalizace biokompatibility dialyzátorů a roztoků.

4. Objasnění mechanismů multiorgánové dysfunkce při sepsi. Vývoj nových léčebných konceptů: identifikace molekulárních cílů, klíčových organel a orgánů pro terapeutický zásah.

5. Objasnění úlohy kardiovaskulárního systému v etiopatogenezi různých onemocnění (renální selhání, sepse). Příspěvek arteriální hypertenze a aterosklerózy. Určení rizika vzniku arytmií.

6. Identifikace biomarkerů orgánových poškození, zejména časných, reverzibilních stádií.

7. Vývoj a zdokonalení metod pro optimální izolaci, kultivaci, purifikaci a aplikaci kmenových buněk, embryonálních i adultních.

8. Využití kmenových buněk pro regeneraci cílových orgánů (játra, srdce, CNS).

9. Zdokonalení technik asistované reprodukce. Výzkum mechanismů regulujících vývoj gamet, časnou embryogenezi a implantaci embrya.