Typologie a rankingy

Typologie

Typologie je nástroj, který sdružuje vysoké školy do skupin na základě vybraných charakteristik, přičemž je popisuje horizontálně a nesnaží se je poměřovat ve smyslu "lepší" nebo "horší". Dvěma nejznámějšími typologiemi jsou Carnegieho klasifikace, vyvinutá pro USA, a U-Map, jejíž vývoj byl podporován Evropskou komisí.

Rankingy

Rankingy se objevily ve Spojených státech amerických počátkem 20. století, jejich boom nastal zejména v posledních letech a zdaleka již se netýkají pouze USA. Jejich cílem je "změřit výkon" instituce a poskytnout studentům, vysokým školám, zaměstnavatelům a všem dalším zájemcům informace, která škola je kvalitní. Mezi rankingy přitom lze rozlišit ty, které shrnují činnosti institucí do jednoho čísla a vytvářejí jakési ligové tabulky (mezi nejznámější zástupce tohoto druhu náleží ARWU, QS, Taiwan Ranking či THE), a ty, které se opírají o vícerozměrný přístup (příkladem může být nově vznikající U-Multirank).

Rankingy se mohou zabývat celými institucemi, jednotlivými oblastmi či obory, řada z nich pokrývá celé toto spektrum. Příkladem mezinárodního (evropského) oborového rankingu, který nevytváří klasickou "ligovou tabulku", ale na základě daných kritérií zařazuje instituce do tzv. skupiny Excelence, aniž by určoval jejich pořadí, je CHE ExcellenceRanking, organizovaný německým Střediskem pro rozvoj vysokého školství (Centrum für Hochschulentwicklung) se sídlem v Güterslohu. Instituce jsou do skupiny Excelence pro jednotlivé obory (ekonomie, fyzika, matematika, atd.) zařazeny na základě splnění souboru kritérií a dále jejich pořadí není sestavováno.

Žebříčky nevznikají pouze na celosvětové nebo evropské úrovni, ale i na úrovni vnitrostátní, kde jsou jejich tvůrci nejčastěji média, ale mohou se jimi zabývat i výzkumné instituce (například výše zmíněná CHE organizuje pro studenty a rodiče hodnocení všech německých vysokých škol v různých oblastech, opět z nich nevytváří žebříček, ale přiřazuje jim podle jejich kvality v každé oblasti určitý počet hvězdiček. Výsledky jsou publikovány v časopise Die Zeit). V České republice se o podobný ranking pokusilo Středisko vzdělávací politiky Univerzity Karlovy v roce 2010 a 2012.

O problematickém vztahu mezi žebříčky a kvalitou byla napsána celá řada článků vydána řada publikací. Mezi nejznámější kritiky patří Ellen Hazelkorn z Dublin Institute of Technology, zajímavé studie publikovala i Evropská asociace univerzit (EUA). Hlavní kritika směřuje k tomu, že rankingy nedostatečně reflektují existenci pestrého spektra institucí, jejichž poslání, velikost či dostupné prostředky se značně odlišují: pod jednu střechu tak řadí veliké, mnohooborové univerzity s několika desítkami tisíc studentů, úžeji specializované vysoké školy, umělecké vysoké školy apod. Kvůli kritériím, která jsou používána se do hodnocení globálních rankingů dostane pouze zlomek institucí, zveřejněny jsou zpravidla výsledky pouze 400–500 "nejlepších", tj. pouze asi tří procent ze všech vysokých škol. Žebříčky také často mění svoji metodologii, takže výsledky dosažené v jednotlivých letech nejsou porovnatelné, více odrážejí výsledky v přírodovědných oborech, některé staví na reputaci univerzit, roli hraje i jazyk, výhodou je angličtina apod. Je tedy zřejmé, že i při interpretaci výsledků rankingu, a to i v oblasti výzkumu, je třeba postupovat velmi obezřetně.

Přes problematickou metodologii, na kterou mnohdy upozorňují sami tvůrci, žebříčky často deformují národní systémy vysokoškolského vzdělávání a zasahují do tvorby národních politik. Dokladem mohou být strategie financování vysokého školství, které byly ovlivněny špatným umístěním institucí v globálních rankinzích. V některých zemích došlo a dochází ke slučování institucí (Francie), jehož cílem je získat lepší umístění v rankingu, vznikají různé iniciativy excelence, aby byly podpořeny dalšími zdroji vybrané instituce a zlepšilo se jejich umístění, rankingy ovlivňují zahraniční spolupráci mezi vysokými školami, státní stipendia jsou udělována pouze pro pobyt na institucích příslušně umístěných, např. v prvé dvoustovce (Rusko) nebo jsou uznávány diplomy imigrantek a imigrantů pouze tehdy, absolvovali-li na instituci z první dvoustovky (Nizozemí). Otázkou kvality žebříčků se zabývá například iniciativa IREG (International Ranking Expert Group, Observatory on Academic Ranking and Excellence), která například přijala Berlínské principy pro žebříčky vysokoškolských institucí (2006) či publikovala Manuál pro audit žebříčků (2011).

Rankingy vyprovokovaly celoevropskou diskusi o kvalitě vysokého školství a je nepochybné, že to byl impuls užitečný. Zatímco jsou schopny tuto diskusi vyvolat a vyprovokovat otázky, již podstatně méně na ně poskytují odpovědi.

Základní charakteristiky vybraných globálních žebříčků: