Konsorciální smlouva

Konsorciální smlouva řeší vnitřní záležitosti konsorcia a doplňuje tak ustanovení obsažená v Grantové dohodě, se kterou nesmí být v rozporu. V ideálním případě je vhodné Konsorciální smlouvu podepsat před nebo zároveň s podpisem Grantové dohody.

Evropská komise nijak nezasahuje do obsahu Konsorciální smlouvy, pouze předpokládá, že byla uzavřena (pokud je vyžadována). Uzavření Konsorciální smlouvy je povinné, není-li ve výzvě pro podání návrhů projektů uvedeno jinak. Lze nicméně doporučit tuto smlouvu uzavřít i v případech, kdy není Komisí vyžadována.

Konsorciální smlouva řeší především:

• vnitřní organizaci konsorcia včetně rozhodovacích procedur

• distribuci finančního příspěvku Evropské Komise partnerům

• pravidla týkající se práv k duševnímu vlastnictví (IPR) - šíření a využívání nových znalostí (vytvořených v rámci projektu) a přístupová práva k těmto znalostem

• vypořádávání vnitřních sporů včetně případů zneužití pravomoci

• ujednání o odpovědnosti, odškodnění a důvěrnosti mezi účastníky

Komise není účastníkem Konsorciální smlouvy a nemůže tedy do jejího znění zasahovat. Zveřejnila nicméně nezávazné pokyny týkající se hlavních otázek, kterými by se měla Konsorciální smlouva zabývat, tzv. Checklist for the Consortium Agreement.

Při tvorbě Konsorciální smlouvy je možné se inspirovat modelovými konsorciálními smlouvami, kterých existuje několik. Jakýkoli model je však vždy třeba adaptovat specifickým potřebám a přáním partnerů.

Zřejmě nejznámější modelovou konsorciální smlouvou je tzv. DESCA (Development of a Simplified Consortium Agreement for FP7), která se snaží být univerzálním modelem pro projekty spolupráce. Na jejím vzniku se podílely různé zájmové skupiny (velké a malé firmy, univerzity, veřejné instituce a výzkumné organizace). Dalšími modely jsou např. EUCAR Model Consortium Agreement (pro oblast dopravy) nebo ASD-IMG (pro oblast letectví).

Český překlad nejčastěji používané konsorciální smlouvy DESCA najdete zde.

Práva k duševnímu vlastnictví v 7. rámcovém programu

Dostatečná ochrana práv k duševnímu vlastnictví je základem úspěšné implementace projektu a následné možnosti komerčního využití jeho výsledků. Tato problematika je legislativně ošetřena v konsorciální smlouvě, tedy smlouvě mezi partnery projektu 7. RP. Nedostatečné ošetření práv k duševnímu vlastnictví může mít velmi negativní důsledky a nemělo by proto být opomíjeno.

Přinášíme vám vysvětlení základních pojmů z oblasti práv k duševnímu vlastnictví:

Stávající znalosti (Background) - Informace a znalosti včetně vynálezů, databází apod., které jsou majetkem člena konsorcia před podpisem grantové dohody, a práva k duševnímu vlastnictví, kterých je třeba k realizaci projektu nebo využití nových znalostí.

Nové znalosti (Foreground) - Výsledky (hmotné i nehmotné) včetně informací, materiálu a znalostí vytvořených v rámci projektu bez ohledu na skutečnost, jestli budou či nebudou chráněny.

Letter of intent - potvrzení zájmu o spolupráci na přípravě projektu, veškeré informace sdělené ve fázi přípravy projektu jsou již důvěrné. Má dvě části: 1. Nezávaznost - negociace, účast v projektu, podpis konsorciální smlouvy, grantové dohody; 2. Závazné části – povinnost mlčenlivosti („parties commit themselves“)

Memorandum of Understanding - obdobné jako "Letter of Intent" ale podrobnější; závazná část (povinnost mlčenlivosti, jurisdikce, finanční sankce) a nezávazná část (příprava návrhu projektu, negociace s Komisí, negociace při přípravě konsorciální smlouvy a grantové dohody)

Více podrobností najdete v letáku Technologického centra AV ČR zde

Podrobná prezentace o "PRÁVNÍCH ASPEKTECH PŘÍPRAVY A REALIZACE PROJEKTŮ 7. RP – TEORIE A PRAXE" ke stažení zde