Rudolfinský učenec rabi Löw proslul i svou dobročinností a zájmem o pedagogiku

Jméno rabiho Löwa se dnes skloňuje hlavně ve spojitosti s golemem, kterého měl rabi sestrojit. Rabi Löw však byl především mimořádné vzdělaný a moudrý člověk, zabýval se náboženským i nenáboženským právem, filozofií i etikou. „Málokdo ví, že se věnoval i pedagogice. Když jeho práci porovnáme s počiny Jana Amose Komenského, najdeme podivuhodné podobnosti, aniž by se oba muži znali,“ upozornila ThDr. Markéta Holubová, Th.D., z Ústavu židovských studií Husitské teologické fakulty UK.

„Rabi Löw se zabýval nejen náboženským právem a etikou, byl obeznámen i s vědami sekulárními. Zcela specifický a poměrně těžko rozkódovatelný je jeho vztah k mystice; která jeho dílem sice prostupuje, leč jakýmsi zdánlivě nenápadným, podprahovým způsobem,“ podotkla Markéta Holubová a vysvětlila, že legenda o tom, že rabi Löw sestrojil golema, se začala více šířit až v průběhu 18. století, tedy dlouho po rabiho smrti.

Skutečnost, že MAHaRaL byl všeobecně uznávanou a velmi vzdělanou osobností, podle Holubové přispěla k tomu, že pozdní verze pověsti o golemovi je spjata právě s ním. Židé totiž předpokládají, že zhmotnit golema je záležitost velmi nebezpečná, vyžadující značné schopnosti, kterých mohou dosáhnout pouze výjimečně zbožní a spravedliví jedinci. MAHaRaLův univerzalismus a zájem o zlepšení stavu světa i jeho apel na lidskou zodpovědnost a vzájemný respekt zajisté přispěly k populární představě velikého rabiho jako vynikajícího kabalisty, ba divotvorce.

Podle Holubové bychom si rabiho Löwa měli připomínat také kvůli jeho zásluhám o dobročinnost. Právě MAHaRaL totiž zdokonalil pravidla tzv. pohřebního bratrstva (Chevra kadiša – aramejsky: Svaté bratrstvo), které už od 16. století pečovalo o nejchudší obyvatele a pomáhalo jim vystrojit důstojnou svatbu či pohřeb. Pravidla jejich práce, tak jak je určil rabi Löw, fungují v podstatě dodnes.

Jak již bylo zmíněno, MAHaRaL je také autorem řady podnětných idejí ohledně výuky dětí. I přes značnou podobnost s myšlenkami Jana Amose Komenského jsme konfrontováni se zásadním rozdílem, jenž vyrůstá z židovské tradice, která vnímá studium náboženských textů jako přikázání. „MAHaRaL tvrdil, že není prospěšné podporovat u dětí přílišnou soutěživost. Zastával názor, že pokud se děti budou neustále vzájemně předhánět v touze dosáhnout co nejlepších výsledků a nesoustředí se na studium Tóry samotné, zapomenou, že Tóru mají studovat pro jméno Boží,“ připomněla Holubová jednu z myšlenek význačného učence, který přispěl ke slávě rudolfínské Prahy.