30. června 2011

Projev rektora prof. Václava Hampla na Zahradní slavnosti 29. 6. 2011


Specatbiles, Honorabiles,

Cives academici,

Vážené dámy a pánové, milí hosté.

V tomto, mnohdy chaoticky a často překotně spěchajícím světě je dobré mít i zdánlivě okrajové záchytné body, malé jistoty našich uspěchaných životů, plných velkých problémů, bezpečná místa, přinášející nám přátelské chvíle jako je tato. Scházíme se tu každý rok, ve stejnou dobu a na stejném (pohostinném) místě nikoli proto, abychom uzavřeli bilanci, inventuru a účet za uplynulý akademický rok (od toho jsou jiná pléna a dokumenty), ale abychom si připomenuli zejména to, že jsme ho společně prožili – že to byl rok, který navzdory všem jistě významným a mocným vnějším vlivům a okolnostem, byl především takový, jaký jsme ho sami udělali a že jsme to především my, kdo jsou odpovědní za to, kudy a kam v něm naše Univerzita směřovala a směřuje. V tomto smyslu je toto setkání vždy výjimečné a neopakovatelné – a já jsem rád, že Vás (pro které se už stalo pravidelnou součástí posledního červnového týdne) zde mohu přivítat a poděkovat, že jste přišli, protože tyto pocity sdílíte. A chápete a přijímáte toto setkání jako víc nežli pouhou příležitost popřát si zaslouženou dovolenou a příjemné prázdniny.

A také je dobré mít (řečeno spolu s Ernestem Hemingwayem) své ostrovy uprostřed proudu (uprostřed často nevypočitatelných a nezřídka zpětných proudů), zmítajících naší současností. Takové ostrovy tvoří akademická půda naší Alma Mater  - dá se dokonce s jistou mírou možná přehnané deskriptivnosti tvrdit, že jich máme  nejméně 17. Když říkám ostrovy nemyslím tím něco co je izolováno od reality a stojí stranou současného dění – ale naopak to, co je jako pevný bod ukotveno v samotném středu. Jako nedotknutelná enkláva, kde stále platí nezpochybnitelné, ale utilitární dobou často vyprázdněné a deformované pojmy a hodnoty, jako je svoboda a odvaha nést za ni odpovědnost a také věrnost, úcta a láska k pravdě a poznání.  Zní to jednoduše, ale vůbec nemusí být jednoduché si to uchovat! Všem, kteří právě tyto klíčové hodnoty akademického prostředí chrání a kultivují, patří mé uznání a dík.

V neposlední řadě je pak dobré či spíše nezbytné, mít v této nezřídka nepřehledné době zřetelný směr a trasu naší společné cesty. Cesty, kterou chceme sdílet, protože na ni patříme, neboť jsme spřízněni svojí univerzitní volbou. Z tohoto pohledu byl uplynulý akademický rok obzvláště významný hlavně proto, že jsme v něm vytvořili a přijali závazný i zavazující „itinerář“, jenž nese úředně nezáživný název „Dlouhodobý záměr Univerzity Karlovy na léta 2011-2015“. A stejně lakonicky řečeno dovést by nás měl k ještě více uznávané a v mezinárodním kontextu konkurenceschopné výzkumné univerzitě, která vážně aspiruje na to zaujmout důstojné místo v jednom procentu nejelitnějších vzdělávacích a výzkumných institucí této planety.  

Rád bych v této souvislosti vyslovil možná neskromné přání, totiž aby nás také těšilo a bavilo kultivovat (a bude-li třeba bránit) naše ostrovy a abychom si naši společnou cestu dokázali i užívat. S pocitem radosti, že po ní jdeme, s pokorou, že jsme její součástí a naše Univerzita je ostrovem uprostřed našeho života. Aby nám toto naše konání nikdy nezevšednilo, a bylo pro nás (heminghwayovským) pohyblivým svátkem, přinášejícím nové výzvy i okouzlení z dosaženého.

Je prostě dobré vědět, kam patříme, kudy a s kým jdeme – a jakého cíle chceme dosáhnout. A já toto naše pravidelné setkání chápu jako příležitost, abychom si právě tyto elementární konstanty připomenuli. Děkuji vám za všechno dobré, co jste pro právě končící akademický rok učinili. Děkuji vám za vaši kreativitu, loajalitu a pracovní výsledky, děkuji studentům za jejich sounáležitost s univerzitou i za jejich zájem a otázky, které nás nutí neustále hledat a nalézat nové odpovědi.

Přeji vám všem krásné, pohodové a naplněné letní dny – ať se v nich již chystáte dopsat knihu, dokončit disertaci nebo obeplout zeměkouli. A také bych Vám – nám všem – chtěl popřát ať je pro nás naše univerzita vždy bezpečným ostrovem uprostřed proudů, pohyblivým svátkem, jenž dodává neopakovatelnost a krásu všedním dnům – ať je tím, co si člověk nese v sobě, ať jde kamkoli.

QUOD  BONUM,  FELIX,  FAUSTUM,  FORTUNATUMQUE  EVENIAT .

Děkuji Vám za Vaši pozornost.






Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Kontakty

REDAKCE
E-mail: forum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.